Variabilita srdeční frekvence

HRV (Heart Rate Variability) – variabilita srdeční frekvence

Diagnostika variability srdeční frekvence je jednou z metod, která je využívána k analyzování stavu autonomního nervového (ANS).

 

Co je to Autonomní nervový systém?

Je součástí složitého mechanismu nervového systému a jeho hlavní úlohou je udržování stálosti vnitřního prostředí lidského těla. ANS pracuje bez našeho vědomí, i když některé činnosti vykonává spolu s vědomými procesy.

ANS udržuje srdeční a dechovou frekvenci, podílí se na hormonální a enzymatické aktivitě, na procesu tráveni a vylučování a dalších důležitých činnostech.

ANS je složen ze dvou větví – sympatiku a parasympatiku, které pracují obvykle protichůdně.

 

Sympatikus – účastní se dějů vyžadující okamžité reakce:

-          Zvyšuje průtok kosterní a srdeční svalovinou i prokrvení plic

-          Zvyšuje výměnu plynů v plicích

-          Zvyšuje srdeční frekvenci a výkon srdce

-          Snižuje průtok krve trávicí a vylučovaní soustavou

-          Rozšiřuje zornice

 

Parasympatikus – účastí se dějů probíhající za klidového stavu:

-          Pracuje protichůdně k sympatiku

-          Celkově se podílí na ochraně a obnově stálosti vnitřního prostředí, ochraně a obnově energetických zásob

 

Spektrální analýza variability srdeční frekvence

-          Je založena na hodnocení změn  tepové frekvence, resp. změn délky R-R intervalu (viz. bod 1 HRV) prostřednictvím statistických metod vyššího řádu za pomoci  výpočetní techniky 

-          Metoda používaná k hodnocení funkcí ANS, umožňuje kvantitativně vyjádřit regulační vlivy autonomního nervového systému

-          Umožní rozdělení celkové variability signálu (HRV) do jednotlivých frekvencí, na nichž ke kolísání dochází

-          Podstatou metodiky je skutečnost, že ukazatele kardiovaskulárních funkcí (HRV) oscilují současně v různých rytmech, které mají z fyziologického hlediska odlišný význam. Jednotlivé frekvence, na nichž ke zmíněné oscilaci dochází, lze pomocí spektrální analýzy vzájemně odlišit a rozdělit do několika pásem:

• Nejvýznamnější je pásmo nízkofrekvenční (LF; v rozsahu 0,04–0,15 Hz), jež reflektuje současně aktivitu sympatiku i parasympatiku (přičemž míra jejich zastoupení závisí na vyšetřované situaci, např. poloze těla)
• Dále je to pásmo vysokofrekvenční (HF – HF, v rozsahu0,15–0,40 Hz), které odráží zejména aktivitu vagu spojenou s fyziologickou respirační arytmií

 

V rámci vyšetření spektrální analýzy srdeční frekvence (spectral analysis of heart rate variability, SAHRV) se pak hodnotí intenzita oscilace srdeční frekvence na jednotlivých frekvencích (tzv. výkonová spektrální hustota power spectral density, bod 5).

 

časová osa

frekvenční osa

 

POZOR! Faktory ovlivňující výsledky vyšetření: 

ACE-inhibitory, blokátory kalciových kanálů, α- a β-blokátory,  digitalis, nitráty a nitroglycerin, diuretika, antiarytmika, bronchodilatancia, sympatomimetika, periferní vazodilatancia, antihyperlipidemika, tricyklická antidepresiva, anticholinergika, MAO inhibitory, L-dopa ve velkých dávkách, nikotin, alkohol